Pardubický spolek
historie
železniční dopravy

Pardubický spolek historie železniční dopravy
Na Staré poště 2865, 530 02 Pardubice
www.pshzd.cz | www.motoracek.cz

155 let železnice v Pardubicích

Hlavní stránka > Historie > 155 let

 

Takto vypadaly Pardubice v roce 1907 (fotoarchiv O. Čížek)

   První železniční spojení získaly Pardubice otevřením Olomoucko-Pražské dráhy v roce 1845. Trať měla být vybudována do srpna tohoto roku, což se také podařilo. Vedením a dozorem nad úsekem trati z České Třebové do Prahy byl pověřen ing. Jan Perner s týmem inženýrů. Jan Perner, narozen 7. září 1815 v Bratčicích u Čáslavi, získal po studiu na pražské polytechnice první zkušenosti se stavbou železnic roku 1836 v Rusku. Celá stavba dráhy, dlouhé přes 250 km, byla postupně zadána podnikatelství bratří Kleinů. Začalo se stavět 4. září 1842 a již 20.8.1845 projel tratí první slavnostní vlak. Od 1. září začal pravidelný provoz.

   Od září roku 1855 se znovu začíná stavět. Tentokráte stavitelství bratří Kleinů zahajuje výstavbu Jiho-severoněmecké spojovací dráhy Pardubice - Liberec. Pravidelná doprava byla v celém úseku zahájena 1. května 1859. Několik dnů předtím byla otevřena nová nádražní budova, společná pro obě dráhy. Protože stála dále od města, byla k ní postavena i nová silnice, která dále pokračovala do Svítkova.

   Krátce po otevření tratě z Německého brodu do Golčova Jeníkova (1869) došlo k výkupu pozemků a započalo se stavbou úseku Německý Brod - Pardubice. Za necelé dva roky stavebních prací byla trať 1. června 1871 daná do pravidelného provozu. Otevřením této trati zanikly dostavníkové spoje do Chrudimi a Čáslavi.

   Tímto počinem byla síť železnic v Pardubicích dokončena. Plány na vybudování železničních spojení vedoucích z Pardubic přes Holice do Týniště nad Orlicí a druhá větev přes Bohdaneč do Chlumce nad Cidlinou se již uskutečnit nepodařilo.

   První nádraží získaly Pardubice v roce 1845, kdy zahájila provoz Olomoucko – Pražská dráha. Jednalo se o stanici druhé třídy se čtyřmi dopravními kolejemi a výtopnou pro osm lokomotiv. Stavba byla zahájena v roce 1844, kdy byla postavena jednopatrová cihlová přijímací budova včetně dvorany pro osobní dopravu zastřešující dvě koleje. Pravidelná doprava byla zahájena 1. září 1845. Budova nádraží z roku 1845 dodnes existuje, i když ve značně upravené podobě. Nachází se několik desítek metrů od podjezdu Palachovy třídy a sídlí v ní Datis - podnik výpočetní techniky Českých drah.

   Při budování tratě Pardubice - Liberec se vystavěla i nová nádražní budova, jenž byla slavnostně otevřena 14. 4. 1859. Tato budova byla pro obě trati společná. Upravena byla pak v roce 1908. Budova měla prosklenou halu nad dvěmi kolejemi umožňující tak nerušený nástup a výstup cestujících. Nádraží rovněž sloužilo i pro vlaky jedoucí do Německého Brodu.

   Poprvé navštívil Pardubice president T.G. Masaryk v září 1922, kdy přijel vlakem a byl uvítán přednostou stanice a městskými radními.

   Za druhé světové války se staly Pardubice jedním z prvních měst, která byla spojenci bombardována. První nálet v noci 22.7.1944 na rafinerii nedopadl nejlépe a bomby dopadly na východ města. Archiv uvádí, že zahynulo 43 osob. Druhý nálet se uskutečnil 24.8.1944 kolem 13. hodiny. Zasaženy byly obce Svítkov, Popkovice, úplně zničen cukrovar a těžce poškozeno nádraží. Téměř všechny koleje byly přerušeny. Přímý zásah dostala i přijímací budova a dvorana pro cestující. Ta musela být ještě v témže roce zbourána. Nálet usmrtil více jak 300 osob. Třetí nálet proběhl 28.12.1944 a nezpůsobil větších škod. Byl naměřen na rafinerii, a protože byl dobře zaměřen, nezasáhl jiné cíle. Po osvobození ihned začaly práce na odstraňování trosek a již v srpnu 1945 byl plně obnoven provoz. Presidenta E. Beneše uvítalo poškozené Pardubické nádraží v okamžiku jeho návratu v červnu 1945, kdy se vracel z jednání v Košicích.

   A tak již v roce 1947 začali arch. J. Danda a ing. Řepa pracovat na projektu nového nádraží. Základem se stala velká a prostorná jednopodlažní hala se zakomponovanými schodišti podchodů k nástupištím. Součástí haly jsou čekárny, pokladny, restaurace, úschovny zavazadel, sociální zařízení a prodejní stánky. Dopravní služba a administrativní prostory jsou umístěny v prvním patře. Z haly vyrůstá kolmo ke kolejím dominantní sedmipodlažní budova využívána jak pro cestující, tak pro administrativu železnice. K této budově bylo zahájeno budování přístavby, která obsahuje soukromé byty, v roce 1951. Dokončena byla až v roce 1960. Od roku 1956 se začala provádět elektrizace kolejí. Ve výstavbě byla nová stavědla, útulky pro posunovací čety, vozmistry, svážné pahrbky, budova zátěžového výpravčího a tranzitérů. Jako poslední úpravy před otevřením bylo narovnání kolejí od Chocně, aby vlaky mohly vjíždět nezmenšenou rychlostí. Nádraží bylo slavnostně otevřeno 1. května 1958, kdy ve 14.30 hod zastavil u IV. nástupiště slavnostně vyzdobený první vlak tažený lokomotivou řady 498.0.

Depo PARDUBICE

   S historií nádraží je také úzce spojena historie depa. Ta začíná se stavbou Olomoucko-pražské dráhy. Od 1. září 1845 zahajuje pravidelný provoz rovněž první výtopna. Počínaje datem 1. 1. 1855 stát prodal železnice soukromému kapitálu, a tak vznikla c.k. privilegovaná Rakouská společnost státní dráhy (StEG), které výtopna patřila. Pardubicko-Liberecká dráha si postavila výtopnu vlastní. V roce 1908 došlo k zestátnění Společnosti státní dráhy (StEG) a v roce 1910 byla postavena hala oprav vozů za výtopnou. Tak vznikla podoba dnešní remízy pro lokomotivy, která byla do dnešní podoby přestavěna v roce 1942. Před ní byla původně přesuvna pro železniční vozy. Prostory depa byly vážně poškozeny za spojeneckého náletu 24.8. 1944. Rok 1958 znamená další mezník ve vývoji. Celý uzel včetně depa byl přestavěn. Depo zůstalo téměř v dnešní podobě na místě v ulici Na Staré poště a otvíralo se nové nádraží. Pardubické výtopny (na zač. 50. let přejmenované na lokomotivní depa) i opravny vozů existovaly smíšeně společně a zase odděleně od konce minulého století až do 1962, kdy se stává pardubické lokomotivní depo společně s podřízenými jednotkami v Chrudimi a Heřmanově Městci součástí lokomotivního depa Hradec Králové. V roce 1966 přechází vedení depa pod Českou Třebovou, zatímco vozové depo je samostatné. Novou historii otvírá 1. leden 1995, kdy dochází k opětovnému sloučení lokomotivního a vozového hospodářství v nové Depo kolejových vozidel Pardubice, které má přidělena tato pracoviště: Chrudim, Heřmanův Městec, Polička a Havlíčkův Brod. Od 1.1.1997 zahajuje svoji činnost Depo kolejových vozidel Česká Třebová, kdy se Pardubice stávají provozní jednotkou s vlastním přednostou.

   Tvář železnic netvoří jen velké dráhy, ale také vlečky. Vždyť v roce 1908 jich měly Pardubice celkem 37. Tak například v roce 1869 vznikl rolnický cukrovar a jeho vlečka sloužila až do srpnových dnů 1944, kdy byl cukrovar zcela zničen při spojeneckém bombardování. O rok později vzniká rafinerie lihu a octárna (dnešní firma HOBÉ), následují: Prokopova strojírna, akciový pivovar, továrna na mlýnská zařízení Hübner a Opitz, pila, sklady uhlí a dříví, sklady cementového zboží. Roku 1889 zahajuje provoz rafinerie minerálních olejů a u Chrudimské silnice byla založena roku 1896 továrna na kávovinové náhražky. Obě továrny jsou do nádraží napojeny samostatnými vlečkami. Na konci minulého století rovněž vrcholí stavba vápenných pecí na západní straně nádraží a roku 1904 je připojena vlečkou právě dostavěná městská elektrárna. V letech první světové války vzniká velký vojenský lazaret, který má rovněž vlastní kolejové připojení. Vlečky dalších malých a středních podnikatelů vznikaly i po roce 1918. Dochází k napojení vojenského areálu. Velkou změnou v celém systému vleček znamenaly až šedesátá léta, kdy po otevření nového nádraží byla řada vleček přetrasována nebo prostě zanikly. V současné době jich můžete napočítat v celém městě devatenáct. Vzhledem k značnému úpadku zájmu přepravců o kolejovou dopravu nejsou některé vlečky využívány.

   V roce 2000 v Pardubicích naleznete působit tyto základní organizační jednotky Českých drah: Správa dopravní cesty Pardubice, Depo kolejových vozidel Č. Třebová - provozní jednotka Pardubice, Depo kolejových vozidel Č. Třebová - provozní jednotka Dílny oprav mechanizmů (DOM) Pardubice, železniční stanice Pardubice, DATIS a soukromé firmy zabývající se opravami a údržbou železničních tratí.

běžný ruch na nádraží 19.5.1996 (foto O. Čížek)

parní lokomotiva 354.1117 v depu Pardubice kolem roku 1955 

Motoráček M 131.1228 (přezdívaný Karel) 19.5.1996

Fotografie z archivu O. Čížka.