Pardubický spolek
historie
železniční dopravy

Pardubický spolek historie železniční dopravy
Na Staré poště 2865, 530 02 Pardubice
www.pshzd.cz | www.motoracek.cz

115 let místní dráhy Rudoltice v Čechách - Lanškroun

Hlavní stránka > Historie > Lanškroun > 1. díl

Pavel Stejskal

1. Vznik místní dráhy Rudoltice v Čechách - Lanškroun

Dopravním potřebám města Lanškrouna na přelomu 70. a 80. let 19. století přestávala několik kilometrů vzdálená nádraží v Žichlínku, Rudolticích a Opatově vyhovovat. Přece jen ve městě vzniklo několik nových firem a zvyšovalo se množství různých živností. Vždyť v letech 1874 až 1878 zde vedle menších továren stát nechal postavit tabákovou továrnu a v roce 1884 vyrostl další závod na papírové výrobky firmy M. Pam & Co. Dopravní svízele popoháněly lanškrounské podnikatele, živnostníky i samotnou městskou radu k vyřešení, jak přiblížit železnici k městu. Jistým psychologickým momentem snad bylo i to, že StEG v roce 1876 přejmenovala stanici "Landskron" na "Sichelsdorf", tedy Žichlínek, a lanškrounští tak přišli o "své" nádraží. Mezitím však vešel v platnost již výše zmíněný zákon o místních drahách z roku 1880 a Lanškrounu se tak otevřela nová možnost, jak získat železniční spojení. Na tu také upozornil lanškrounský rodák, dvorní rada František Šulc, který působil ve státních službách ve Vídni. Vyzval městskou radu, že přišla vhodná doba, kdy lze opět požádat o výstavbu místní dráhy. Město se tedy chopilo příležitosti a začalo vyjednávat se společností StEG o vybudování místní dráhy do Lanškrouna. Jednání byla nakonec úspěšná a na zasedání městského zastupitelstva dne 14. srpna 1882 bylo již připraveno usnesení o provedení projektované dráhy z Rudoltic do Lanškrouna. Město Lanškroun se zavázalo k příspěvku ve výši 22 tisíc zlatých, které byly věnovány StEG, neboť ta se zavázala tuto trať postavit a provozovat. Obnos byl složen v hlavní pokladně StEG ve Vídni dne 1. dubna 1883. Město se dále zavázalo, že bude podporovat výkup pozemků pro zamýšlenou trať a bude působit na ty, kteří by se snad zdráhali pozemky prodat. Také ulici k nádraží, která bude postavena, se město zavázalo na věčné časy udržovat na své náklady. Dne 15. března 1883 byla smlouva o postavení místní dráhy parafována městským i okresním zastupitelstvem, dne 30. března téhož roku také společností StEG. Za městské zastupitelstvo Lanškrouna ji podepsali starosta Josef Niederle a radní Benoni, Erxleben, Pernikarz a Schmeiser, za okresní zastupitelstvo Vinzens Nagl a další, za StEG člen správní rady Herdtl a stavební ředitel August de Serres-Wieczffinski. Teď již nestálo nic v cestě a čekalo se na udělení koncese. Mezitím se však pracovalo na detailním projektu dráhy, vyřizovaly se veškeré nutné záležitosti a projednával výkup potřebných pozemků. Jednalo se také i o navrhovaném odbočení místní dráhy ze širé trati nedaleko Rudoltic, neboť proti původnímu projektu byla žádána změna v zaústění místní dráhy, a to přímo do nádraží v Rudolticích. Ministerstvo obchodu, v té době v Rakousku odpovědné za železnice, však uznalo tuto námitku jako neopodstatněnou v případě, když odbočka bude řádně zabezpečena. Výchozím bodem místní dráhy se tedy staly Rudoltice, které, jak už víme, byly v té době pouhou zastávkou a nákladištěm. V některých pramenech je uvedeno, že Rudoltice nesly v době před postavením lokálky název "Rudelsdorf - Landskron". Podle jízdních řádů StEG však stále měla mít německý název "Rudelsdorf". Koncese pro stavbu místní dráhy do Lanškrouna vešla v platnost dne 15. ledna 1884 jako zákon č. 21 ř. z. a byla společná i pro připravovanou stavbu místní dráhy Brno - Tišnov. Protože se její opis v našich archívech zachoval, uvádíme zde její český překlad :

My , František Josef první, z Boží milosti císař Rakouský, apoštolský král Uherský, král Český, Dalmatský, Chorvatský, Slovinský, Haličský, Vladiměřský a Ilyrský, arcivévoda Rakouský, velkovévoda Krakovský, vévoda Lotrinský, Salzburský, Štýrský, Korutanský, Kraňský, Bukovinský, Horno- a Dolnoslezský, velkokníže Sedmihradský, markrabě Moravský, knížecí hrabě z Habsburku a Tyrolska atd. atd. Když privilegovaná rakousko-uherská Společnost státní dráhy vznesla prosbu o udělení koncese ke stavbě a provozu jí projektovaných lokálních drah z Brna do Tišnova a z Rudoltic do Lanškrouna, došli jsme k závěru, v uvážení obecné prospěšnosti podnikání jmenované společnosti, uděliti tuto koncesi na základě zákona o železničních koncesích ze dne 14. září 1854 (Věstník říšských zákonů čís. 238), jakož i zákona ze dne 28. května 1880 (Věstník říšských zákonů čís. 56) a ze dne 26. prosince 1882 (Věstník říšských zákonů čís. 180), jak následuje : § 1 Udělujeme privilegované rakousko-uherské Společnosti státní dráhy právo ke stavbě a provozu následujících, jako normálně rozchodných místních drah, provedených železničních tratí, a to : a) od bodu severní hlavní trati Společnosti u Brna přes Královo Pole a Kuřim do Tišnova (Předklášteří) s vlečkou k vojenskému výstrojnímu skladu č. 1 u Brna. b) od stanice Rudoltice na trati Společnosti Česká Třebová - Olomouc do Lanškrouna. § 2 Pro železnice, tvořící předmět této koncesní listiny, budou zaručeny tyto výhody : 1. Osvobození od kolků a poplatků pro všechny smlouvy, knihování záznamů, podání a pro ostatní listiny, sloužící k účelu opatření kapitálu a zajištění zúročení kapitálu a provozu až do doby otevření provozu, jakož i pro takové listiny, vztahující se k získání půdy stavbě a úpravám tratí, až do konce prvního roku provozu. 2. Osvobození od kolků a poplatků pro první vydání akcií a prioritních obligací, včetně prozatímních listin a pro knihovní zanesení prioritních obligací, jakož i takových, kdy při získávání pozemků nabíhají překlenovací poplatky. 3. Osvobození od odvádění daní a poplatků příslušných pro udělení této koncese a pro vyhotovení současných komisionelních listin. 4. Osvobození od odvádění kupónových kolkových poplatků, dále od výdělkové daně a daně z příjmů, jakož i od každé nové daně, která by třeba budoucími zákony byla zavedena, a to na dobu třiceti (30) let, počítáno od dnešního dne. § 3 Privilegovaná rakousko-uherská Společnost státní dráhy je zavázána po vydání stavebního povolení stavbu koncesovaných železnic ihned začít a nejpozději do 31. prosince 1884 dokončit, hotové dráhy předat do veřejného provozu a během celé doby koncese je udržovat v nepřetržitém provozu. Za dodržení výše uvedených termínů dokončení staveb musí Společnost ručit na žádost státní správy složením přiměřené kauce v hotovosti nebo složením odpovídajících cenných papírů jako jistinou. V případě nedodržení výše uvedených termínů dokončení může být kauce prohlášena za propadlou. § 4 Vojenské transporty musí být na koncesovaných drahách obstarávány podle snížených tarifů, a to dle těchto podmínek jakož i dle zvýhodnění cestujícího vojska na severní trati privilegované rakousko-uherské Společnosti státní dráhy dle tou dobou platných ustanovení. Tato ustanovení se také vztahují na zeměbranu obou říšských částí a na Tyrolskou domobranu, a to nejen na cesty na účet eráru, ale také na služební cesty na vlastní účet na vojenské cvičení a kontrolní shromáždění, dále na vojenský strážní sbor pro civilní soudy ve Vídni, na četnictvo, jakož i na vojensky organizované finanční a bezpečnostní stráže. Společnost je povinna přistoupit na dohodu uzavřenou rakouskými železničními společnostmi o obstarávání a dání k dispozici výstrojových předmětů pro vojenské účely, o výkonech vzájemné výpomoci s jízdními prostředky při provádění větších vojenských transportů, o organicky souvisejících ustanoveních a služebních předpisech pro vojenské polní železniční útvary, jakož i od 1. června 1871 v platnost vstoupivší dodatečnou dohodu o transportu v ležícím stavu na účet vojenského eráru k dopravě předaných nemocných a raněných, též s ohledem na zde koncesované dráhy. Tatáž povinnost přistoupení platí také ve vztahu s ujednáními, vzniklými s železničními společnostmi pro vzájemnou výpomoc personálem při provádění velkých vojenských transportů a pro předpisy pro vojenské transporty na železnici. Tyto závazky přísluší Společnosti jen potud, do jaké míry je splnění proveditelné podle předpisů o sekundárním charakteru koncesovaných drah a podle toho změněných a ulehčených s ohledem na zařízení, vybavení a provozní systém. Rozhodování o tom přísluší ministerstvu obchodu. Při obsazování služebních míst pro koncesované dráhy má Společnost ve smyslu zákona ze dne 19. dubna 1872 (Věstník říšských zákonů čís. 60) brát zřetel na vysloužilé poddůstojníky armády, válečného námořnictva a zeměbrany. Co se týče koncesované dráhy z Brna do Tišnova, přísluší Společnosti dále povinnost v případě mobilizace nebo války provoz na této dráze ihned a na tak dlouho zastavit, pokud toto pro účel pohybu vojsk nebo jiných vojenských operací na silnicích, křižujících se s dráhou, bude podle uznání vojenského úřadu zapotřebí. § 5 V ostatním mají se na zde koncesované lokální dráhy podle smyslu aplikovat ustanovení obsažená v paragrafech 4 až 11 koncesní listiny ze dne 21. srpna 1881 (Věstník říšských zákonů čís. 107), avšak bez újmy práva vyhrazeného státní správní moci § 6 protokolární dohody z 10., respektive 12. listopadu 1882, podle kterého smí stát po 1. lednu 1895 kdykoli vzniklé případy výkupu uherských tratí, rovněž v článku 1. ustanovení z 1. prosince 1866 (Věstník říšských zákonů čís. 7 ex 1867) pevně stanovené výplatní termíny veškerých rakouských tratí Společnosti, mezi které jsou zahrnuty i současně koncesované dráhy, vyplatit proti na základě čistých výnosů stanovené roční rentě. -------------- Zatím, co každého varujeme jednat proti ustanovením této koncese a Společnosti vyhrazujeme právo pro vážnou škodu před našimi soudy o úspěch usilovat, udělujeme veškerým úřadům, kterých se to týká, přiměřený rozkaz, nad koncesí a všemi v ní obsaženými ustanoveními pečlivě dbáti. Na důkaz toho vydáváme tento dopis, pečetěný naší velkou insignií, v našem říšském, hlavním a residenčním městě Vídni patnáctého dne měsíce ledna v blahém roce tisícím osmistém osmdesátém čtvrtém naší vlády šestatřicátém.

František Josef v.r.

Taaffe v.r. Pino v.r. Dunajewski v.r.

Po udělení koncese c. k. ministerstvo obchodu vydalo koncesní podmínky pro právě povolené místní dráhy Brno - Tišnov a Rudoltice - Lanškroun. Ty mimo jiné stanovily, že obě tratě budou postaveny s normálním rozchodem a budou "zřízeny a vybaveny" pro maximální rychlost 25 km/h. Největší povolené sklony na lanškrounské místní dráze měly činit nejvíce 20 ‰, zatímco stanice a zastávky, v našem případě se to týkalo pouze Lanškrouna, měly být zřízeny v horizontále, nebo ve sklonu nejvíce 2,5 ‰. Společnost StEG byla povinna povolit zaústění vleček z průmyslových podniků, které měly být napojeny z hlediska provozu na vhodných místech. Pro zohlednění tuzemských závodů byla společnost rovněž povinna veškeré provozní prostředky, kolejnice a ostatní zařízení objednat u rakousko-uherských výrobců, popř. u vlastních dílen StEG. Přípravné práce ke stavbě místní dráhy, t.j. volba trasy, její pečlivé vyměření, apod., začaly již v roce 1883 ještě před udělením koncese. Po obdržení stavebního povolení se práce mohly rozjet naplno. Stavbou místní dráhy, která probíhala od září 1884 do června 1885, byla pověřena italská firma ILOK a vedl ji inženýr Lamatsch. Na stavbě pracovali především dělníci z okolních obcí, ale hojně také Italové. Trať byla stavěna úsporně, využito bylo všech úlev, jež poskytovaly zákony a koncese. Nové budovy byly stavěny až v roce 1885. Náklady na stavbu trati činily 210 tisíc zlatých. Kolej místní dráhy vycházela z hlavní trati v km 15,160. Místní dráha však začínala v Rudolticích v úrovni původní výpravní budovy. Odbočka tak byla v km 0,655 místní dráhy a tvořila ji odbočná výhybka, jíž oblouk končil v km 0,685. Zde navazovala přímá v délce 139 m a za ní následoval 125 m dlouhý levý oblouk o poloměru 500 m, který odkláněl místní dráhu od hlavní trati. Od km 0,949 následovala 450,5 m dlouhá přímá kolej, ta v km 1,399.5 přešla do 515,5 m dlouhého levého oblouku o poloměru 300 m, kterým se trať obrátila k protějšímu kopci. Tento ostrý oblouk, ve kterém trať na ocelovém mostě přes Lukavku přechází ze spádu do nepříjemného stoupání, se stal spolu s navazujícím obloukovitým úsekem v nevelkém ale zrádném zářezu prubířským kamenem zkušeností a umu většiny strojvedoucích. Tímto obloukovitým úsekem trať přechází kopcovitý předěl mezi Rudolticemi a Lanškrounem, kde za přejezdem okresní silnice ze Svitav do Lanškrouna bylo zřízeno nádraží. Stavební délka místní dráhy činila 4,416.75 km, z toho 2,950.92 km vedlo v přímé, 1,018.84 km vedlo v levých a 0,446.99 km v pravých obloucích. Sklonové poměry místní dráhy nejsou jednoduché. V celé délce stanice Rudoltice až k odbočné výhybce (km 0,000 až km 0,655) byl spád 6,5 ‰ směrem k Lanškrounu. Od odbočky trať klesala spádem 20 ‰. V současnosti, kdy je místní dráha zaústěna přímo do rudoltické stanice, klesání 6,5 ‰ přechází na hodnotu 20 ‰ již v km 0,630. V km 1,508 dochází ke zlomu, kde v délce 193 m je trať vodorovná, dále pak až do km 2,502 stoupá sklonem 20 ‰, zde se sklon mění na hodnotu 16 ‰. V km 3,189 je další zlom, následuje krátký 99 m dlouhý vodorovný úsek a dále spád k Lanškrounu v hodnotě 15 ‰. V km 3,409 až km 4,001 - začátek přejezdu státní silnice - je spád menší, 12 ‰. Lanškrounské nádraží je částečně v rovině (89 m) a částečně ve stoupání 2,5 ‰. Samotný konec trati je opět v rovině.

Pokračování - 2.díl